Antidepresivní článek pro všechny matky
Čím vším se my matky dokážeme trápit by vydalo možná i na celou knihu. Protože to jsme my ženský – máme hodně často pocit, že nejsme dost dobrý, a to „ne dost dobrý“ je pak takový filtr, přes který se díváme i na ten svůj mikrosvět – muže, děti, babičky, domácnost, výchovu, nebo třeba svůj porod, svoje tělo … a tím si přidáváme k tomu všemu, co máme na starost, ještě další břemena.
A není to špatně. Proč? No protože chcem být pořád lepší, protože chceme to nejlepší pro naše děti, protože usilujeme o spokojený domov. To je krásný, to je ONO, to je to mateřství! To vše patří k té tajuplné a obří síle, kterou nás příroda vybavila. Akorát že příroda není náš jediný našeptávač. Je tu i společnost. V některých dobách byla žena, její vytáhlá prsa a prostorný břicho a boky, uctívaná, jako nositelka rodu, života – kterou pořád je. Akorát že už za to teď není tak uctívaná, protože když teda zrovna nevydělává peníze, tak by měla předvést sakra výkony aspoň doma. A jak by měly ty výkony vypadat jí řekne rodina, doktoři, psychologové, léčitelé, knihy a články a blogy a podcasty.
Jenže doma s dětmi, to je jiný svět než tam venku. Svět, kde se toho děje strašně moc, ale nejde to vidět, nejde to definovat, nejde to dát do excelové tabulky a spočítat, seřadit, roztřídit a hlavně OHODNOTIT. Ani penězi, ani body, známkama, kápéíčkama. Jenže každá máma dělá co může a potřebovala by, aby jí někdo nějak dával najevo, že to dělá skvěle, že to dělá nejlíp! No a ono nic, v lepším případně, v horším dokonce i sem tam nějaká kritika. A tak takové mámě nezbývá, než se pochválit sama, a hlavně se SMÍŘIT. Udobřit se se vším tím, co se jí v hlavě děje, říct si, no a co, vydechnout to ze sebe a zkusit jen tak být. Naše děti taky jen tak jsou. A my chceme být s nimi. A to je taky to jediný, co oni chtějí od nás. Takže když se naladíme trochu víc na tu jejich bezstarostnou vlnu, budeme spokojenější my i oni. Vždyť co pro ten svůj domov chceme? Aby byl šťastný. Ale kdo tvoří ten domov ze všeho nejvíc? Už to asi víte. MÁMA.
Takže o ni se máme starat. O její štěstí, o její spokojenost. A pokud jí v tom nikdo nepomůže, tak jako jí nikdo nepomůže se spoustou dalších věcí, porodem počínaje, tak si hold musíme poradit samy. A ono se to lehko řekne a blbě dělá. Proto ještě přikládám takovou malou kápézetku povzbudivých vět, mohlo by jich být milion, protože každá potřebujeme asi trošku jiný, a vlastně si myslím, že nejsou potřeba. Protože my to stejně víme, když rozhrnem ty nánosy v hlavě, dostaneme se až ke svýmu mateřskýmu srdci, tak to tam najdeme – každá ve své podobě. Jen si za tím stát. Samy v sobě i před druhými!
Tady má kápézetka. Klidně si napište tu svoji a noste ji s sebou:
Děti tě milují ať jsi jaká jsi.
Odpočívej před ostatními, protože nejvíc se učíme nápodobou 🙂
Co by ti teď udělalo dobře?
Je to jen období!
Dělej věci co nejjednodušeji.
Buď na sebe aspoň tak hodná jako jsi na ostatní.
To nevadí 🙂
Všem vám držím palce. A nebo ne. Všecky vás hladím po vlasech a šeptám vám, jak jste skvělé, že tam pro ty svoje lidi jste. Ať se děje co se děje, i přes všechny vaše neuspokojené potřeby a touhy, přes všechny vaše bolesti a trápení, pořád tam jste, se vším, co máte, se svou láskou a pozorností, pro svoje muže, pro svoje děti, někdy i pro mnoho dalších lidí nebo dokonce zvířat. Vy si myslíte, že jste jen tak doma v teplákách a nic se neděje, ale děje se hrozně moc, děje se to, že vaše péče je, vždy byla a vždy bude, službou celému světu! PROTOŽE BEZ VÁS, MILÉ MÁMY, BYCHOM VŠICHNI DÁVNO VYMŘELI!
