O slasti

Už to slovo! Co s váma dělá?  Někdo se možná lekne, zarazí, znervózní ho to, je z toho nesvůj. 

Mám to slovo ráda. Líbí se mi, jak provokuje.

A je vlastně o dost silnější a tak nějak smyslnější než to Freudovo původní „Lust“  – podle něj náš hlavní hnací motor, něco, co hledáme, co chceme. V němčině to slovíčko funguje šířeji. „Lust“ znamená chuť, nálada na něco nebo taky radost. A „lustig“ se překládá jako „veselý“.

Kdežto SLAST a SLASTNÝ… to je prostě požitek sám o sobě, říct to slovo nahlas. 

Jako studentka psychologie jsem se z Freuda ošívala, říkala jsem si, nenene, tady ta psychoanalýza, ta dělá z lidí zvířátka, nesvobodný pudový tvory. Ale od dob Freuda se psychoanalýza dál posouvá a ať chcem nebo ne, dost z toho, co tvrdí, je dnes podložený neurovědou. A taky hodně záleží, jak toho Freuda čtem… a co sami sobě při tom čtení připustíme a dovolíme 🙂 Ale stačí teorie. 

Slast je prostě něco příjemného a ANO, je to něco, co všichni chcem. Jsou to základní, tělesný, přirozeně příjemný děje, chvilky, ve kterých se uvolníme a prostě si je užíváme. Taky jsou to okamžiky jednoduché a totální přítomnosti a svobody.  Slast je to „mmmm“, „uuuuuuch“, „aaaah“. 

Tak. A teď se zeptejte sami sebe, kdy jste naposled zažili slast? 

Nejradši bych si na to udělala nějakej miniprůzkum. Protože mi připadá, že té slasti zažíváme málo. Jakoby to bylo něco podřadného, špatného, zakázaného, nedospělého, nezodpovědného, něco, na co není čas, něco „navíc“, luxus….  A to je smutný.

Protože slast nám dělá dobře. A když nám něco dělá dobře, tak se máme dobře. Třeba jen na chvilku, ale co je život jiného než složenina chvilek, no ne? 

A tak si říkám, jak by ji, potvůrku, šlo do těch našich ustaraných životů víc dostat?

Zaprvé se zeptejte sami sebe, skrz co slast zažíváte? 

Někteří lidi hned pomyslí jen na sex. A je to trefa! Ale. Sex se ne vždy rovná slast, a nebo ne taková, jaká by být mohla. A dost lidí to trápí a málo lidí o tom mluví. A i já se zatím stydím o tomhle psát. 🙂  Ale skvěle o tom píše Esther Perel, která sexualitu, všechny prožitky a okolnosti kolem ní, umí dát do kontextu toho, jací jsme, po čem toužíme, jak tvoříme vztahy… takže pokud je tohle něco vašeho, rozhodně si Esther přečtěte a nebo poslechněte. 

Super je, že slasti lze dosáhnout i bez milence či milenky. Sex můžu mít i sam(a) se sebou, že? 😀 Ale ani to není to, co jsem chtěla říct. Já chci říct, že slasti se dá užít i úplně mimo sexualitu. Každej den!

Místo vysvětlování vám sem hodím takový svůj seznam mých slastí. Udělejte si svůj. Fakt udělejte. Třeba jen v hlavě. Ale teď hned.

• Slast je pro mě každodenní procházka do práce se skvělou hudbou v uších, která mě zavede do krásných a vzpomínek a nespoutaných fantazií.
• Slast je pro mě nechat se obejmout vodou – plavat a válet se na hladině., nejlíp venku, v noci a bez plavek.
• Slast je pro mě nechat v puse rozpouštět čokoládovo – marcipánovou Mozartvou kouli, válet na jazyku Primitivo nebo čichat k čerstvě upečenýmu chlebu a pak si vychutnat jeho patku, ještě trochu teplou.
• Slast je pro mě, když mě někdo hladí nebo objímá a nic u toho neříká.
• Slast je pro mě zabalit nahý tělo do tlusté, těžké peřiny a tak usnout. 
• Slast je pro mě zabořit ruku do jemnýho písku, zrníček nebo malých bobulek, třeba rybízu.
• Slast je pro mě koupel v horké vaně, nechat nad hladinou jen nos, poslouchat šumění pod vodou, umývat se pěnou a pustit si k tomu Norah Jones. 
• Slast je pro mě být sama doma, zapnout si písničky a na plný pecky zpívat a tančit, a někdy u toho i uklízet 😀

Ten seznam by mohl být ještě delší, ale o mě tady nejde. Jde o ten váš. Váš seznam vypadá jistě úplně jinak. 

A jestli ho ještě nemáte, chci vědět:

U čeho se cítíte naprosto svobodně, uvolněně, trošku divoce? U čeho se vám po těle rozlívá blaho a teplo? 

A jestli náhodou zjistíte, že u ničeho, tak bacha! Ono totiž nejde jen o to, co děláme, ale taky, jak to děláme.

Slast k sobě totiž musíme umět pustit. Když v té vaně budu poslouchat zprávy, nebo tu Mozartovu kouli zhltnu, protože u toho scrolluju Instagram, nebo když jdu do objetí s obavou, zda náhodou nesmrdím, tak žádná slast nepřijde. 

Takže slasti potřebujem jít naproti. 

Tím, že si ji dovolíme. Že si ji dáme v seznamu hodnot výš. Že si víc všímáme svýho těla. Že se dokážem zastavit tehdy, když je k ní příležitost. A pak stačí přivítat ji, dát jí co možná nejkvalitnější pozornost – vnímat ji každým smyslem, a nebo naopak některý ze smyslů záměrně vyřadit, aby byl jinej silnější, třeba zavřít oči…  a nechat se tou slastí pěkně zaplavit a hýčkat.

Mmmmmm… 🙂